Poaceae - lipnicovité

Rákos obecný = trsť obyčajná

Phragmites communis Trin.

     Asi 3 km od ukončeného úseku dálnice Praha - Karlovy Vary za Novým Strašecím se rozkládá  malebná vesnička Třtice (435 m nad mořem).  Podle nálezů zuhelnatělé pšenice a několika kusů štípané industrie bylo místo osídleno již v době kamenné. První písemné zprávy jsou ovšem až ze 14. století. Už tehdy to byla ves s tvrzí, která příslušela ke Křivoklátu. Z registru listiny z 11. 3. 1361 potvrzené Karlem IV. vyplývá, že v katastru Třtice kdysi ležela víska Bor, která patřila ke Křivoklátu, a tři revíry – Borka, Punčocha a Lipín. Materiál Středočeského kraje od Vávlava Šmeráka - Regenerace prostoru -  uvádí, ovšem bez uvedení pramenů, že existence obce Třtice je doložena od roku 1352 s názvem Trssyticz.
     Pojmenování Třtice je odvozeno podle dr. Profouse od trstnaté rostliny ( trsť obyčajná čili rákos obecný , třtí – malý rákos, Třtice – místo, kde roste třtí). Jitka Maleníková z Ústavu pro jazyk český AV ČR dodává, že třtice je zdrobnělá podoba podstatného jména tresť, ve 2. pádě trsti – třti s významem malý rákos. Od stejného slova je odvozeno i slovo třtina (biblické úsloví „třtina větrem se klátící“ či cukrová třtina. 
     Již ve 13. století je zde zmiňován farní kostel. Ve vsi stávala i tvrz, po které však nezůstala žádná památka. Podle tradice mohla stát v zahradě na parcele číslo 72, podle Herbena v dnešním dvoře (čp. 12). Ke tvrzi patřil poplužní dvůr, k němuž náleželo několik kmecích dvorů, tedy dvorů, které byly dány majitelům dědičně,  za vykonávání určité konkrétní povinnosti. Držitel dvora byl manskými službami vázán k Hrádku (neví se, jestli je tím míněn Křivoklát či Jivno). Podle Augusta Sedláčka (Hrady, zámky a tvrze království českého) jedny z nejstarších zápisů o majitelích dvora uvádějí, že po smrti Jaroslava Kvasnice si poplužní dvůr vyprosil Jan Zlý, kněz z Lipna (Jan Zlýkněz) roku 1458, ale převod  se stal teprve roku 1474. Roku 1506 je majitelem dvora uváděn Mikuláš Kába z Rybňan.
     V 15. století se část vsi dostala jako zástava k pánům z Donína, ale zemanský dvůr a druhá část vesnice patřily ke Kornhauzu (Mšeci). Část kdysi donínskou vykoupil ze zástavy 27. února 1566 arcikníže Ferdinand z rukou Jana Bořity z Martinic, ale část kornhauzskou drželi ještě Štampachové. Roku 1603 prodal Zikmund Frankengryner z Kynšperka statek – zpupný statek (patřící plným právem vlastnickým, tj. svobodný dvůr) s chalupou a lesem císaři Rudolfu II. Třtice už tedy nepatřila  do mšeckého  (kornhauzského) panství, které si roku 1662 koupil hrabě Schwarzenberg. 6. června 1685 byla Třtice společně s Křivoklátem prodána Arnoštu Josefu z Valdštejna a připojena k panství krušovickému.
     Za třicetileté války i přes svoji strategicky výhodnou polohu obec velmi utrpěla. V roce 1653 bylo pouze 14 gruntů z 26 obsazeno.
     Podle zápisů je tedy jisté, že se majitelé obce rychle střídali a s nimi se měnila i panství, ke kterým ves patřila – Mšec, Křivoklát, možná hrádek Jivno, krušovické panství i Česká koruna. Například v roce 1730 byly z  Novostrašecka prodány panství křivoklátskému obce Lány a Vašírov a panství krušovickému obce Řevničov, Třtice a Ruda. Zajímavý je soupis potažité a ruční roboty, kterou museli poddaní konat v roce 1749.  Z obce Třtice  bylo celkem 10 robotníků, kteří byli povinni odpracovat 1 066 dnů ročně s vlastním koněm a 13 robotníků bez vlastních potahů, kteří museli odpracovat 1 404 dnů ročně. Částečná úleva nastala až po zrušení nevolnictví roku 1781. Po zrušení roboty  v roce 1848 dochází obecně k přesunu pracovní síly  ze zemědělství do nově se vytvářejícího průmyslu. I ve Třtici se několik  mužů živí hornictvím.V roce 1887 stálo ve Třtici 132 domů a žilo zde 911 obyvatel. Do tehdy dvoutřídní školy chodilo 190 dětí a farou patřila Třtice k Novému Strašecí.
     Posledním majitelem nájemného dvora byl Václav Kasalický, který byl 8. 10. 1941 zatčen a jako bývalý československý důstojník a náměstek sokolské župy umučen v koncentračním táboře v Osvětimi.

    Nejzajímavější stavbou ve vsi je kostel sv. Mikuláše. Původně gotická stavba prodělala ve druhé čtvrtině 18. století pronikavou rekonstrukci podle návrhu architekta Fr. I. Prée, při níž získala barokní podobu. V době kolem roku 1840 byl kostel upraven do dnešní podoby. Největší záhadou kostela je kámen na východní straně za kněžištěm, který nese  dosud nerozluštěný nápis. Hlavní oltář z roku 1881 namaloval Z. J. Bernard. Roku 1875 byla na postranní oltář přivezena socha Panny Marie z pražského kostela sv. Maří Magdaleny na Malé Straně v Karmelitské ulici. Unikátní cínová křtitelnice patří dnes k expozici hradního muzea na Křivoklátě. Z několika zvonů zbyl na věži díky válkám  jen zvon sv. Trojice. Varhany byly v kostele instalovány v roce 1914. K větším opravám kostela došlo v roce 1931, kdy byl kostel nejen opraven, ale střecha dostala novou krytinu. Další oprava kostela byla poprvé navržena v roce 1971 a v letech 1972 - 74 došlo k těmto plánovaným opravám. Nejprve byla opravena hlavní věž kostela (1972), potom malá s novou plechovou  měděnou krytinou (1973) a nakonec byla opravena střecha a fasáda celého kostela. Na sakristii bylo nutné pořídit novou vazbu a přeložit  střechu.  Další opravy následovaly v roce 1991, představovaly opravu hromosvodu a střechy. Přesto je v současnosti kostel velmi zanedbaný a potřebuje zásadní opravy.
     Kostel byl také několikrát vykraden. Poprvé v roce 1970, kdy viníci byli i nalezeni a potrestáni – Milan Zíka, Jaroslav Pokorný a Jiří Kraus.
     Kolem kostela se původně rozkládal hřbitov. Ten byl zrušen a v roce 1828 založen nový při výjezdu k Bucku.

     Od roku 1776 měla obec školu. První školou byla chaloupka postavená na zádušním pozemku proti kostelu s čp. 4. Objekt byl  záhy nevyhovující, proto v roce 1827 byla nově postavena a vysvěcena škola nová s jednou třídou pro 64 dětí a bytem pro učitele – tzv. nová škola čp. 80 (dnes obecní úřad). Dětí ale přibývalo, takže se začalo učit i v domě čp. 92, v místě, kde je dnes spodní hospoda. Už na počátku 20. století je škola uváděna jako nevyhovující a obec dostává nařízení školu postavit. Pokud tak neučiní, bude sice školu stavět úřad, ale na náklady obce. Krize a 1. světová válka rozhodnutí začít školu opravdu budovat oddálí, ale nakonec v roce 1939 je stavba zahájena. Staví se rychle, takže  k otevření nové školní budovy dochází v roce 1940. Bohužel vzhledem ke snížení počtu obyvatel ve vsi a ke stárnutí populace není dostatek žáků, aby školu naplnili. Proto je v roce 1978  škola zavřena a žáci od té doby dojíždějí do Mšece nebo do Nového Strašecí.

     Podle místní kroniky 28. dubna 1851 je Třtice konečně vybavena z roboty. Roku 1848 byla  robota zrušena Vybavení znamená, že se každý robotou povinovaný vykupuje, podle vyměřených částek. Tato samostatnost přináší i potřebu nové formy vedení obce a tak se ujímá i nová terminologie. Místo slova rychtář se začíná užívat starosta (později předseda a opět starosta) a další členové se jmenují konšelé. Další velký zásah do způsobu života ve Třtici přinesly války, vyhlášení samostatné ČSR, združstevňování. JZD bylo ve Třtici založeno v roce 1951, takže v roce 1952 dochází k zabavování místních statků a k postupnému scelování polí.
   
     V roce 1901 byla v obci založena poštovna, nebo-li filiálka, přidělena pod správu Nového Strašecí. Od roku 1910 fungovala ve Třtici kampelička, tj. záložní a spořitelní spolek a od roku 1919 byla zřízena filiální prodejna konzumního družstva v čp. 130. V roce 1928 byl do vsi zaveden telefon a elektrika a o rok později se poprvé rozsvítilo elektrické světlo. Obec se stále rozšiřovala, proto se v roce 1921 začíná nová výstavba soustřeďovat do nové ulice nazvané „Na Vojtěšce“.

     Do 1. světové války z obce narukovalo 51 mužů do 36 let. Mobilizace  byla vyhlášena 26. července 1914 a týkala se vojáků, mužů do 35 let se týkala druhá výzva a  třetí výzva  se týkala v podstatě domobrany – mužů mezi 18 – 55 lety. Nakonec ze 700 lidí obce Třtice narukovalo 100 mužů (s domobranou). Z války se nevrátilo  27 mužů a zůstaly 3 vdovy a 13 sirotků. Padlé připomíná pomník před obecním úřadem z roku 1923.

     Při mobilizaci roku 1939 nastupuje do armády 33 mužů ze Třtice. První němečtí vojáci obcí projíždějí 17. 3. 1939. Třtice je nově pojmenována německým jménem Rahrbusch. Školní děti musejí pomáhat při označování silnic a při změně jízdy – pravý pruh. Během války je vyšetřován komunistický starosta Pošmourný. Novým starostou se stává jeho zástupce Josef Hejda čp. 8. O místo starosty nikdo nestojí, neboť předpisy, které je třeba dodržet,  jsou dosti tvrdé (černé zabíjačky, hlášení veškerého dobytka…). Úkol starosty ve Třtici je obtížnější vzhledem k nařízení vybudovat novou školu. Se základy se začalo v srpnu 1939, a do září 1940 se má ve škole učit. Škola je slavnostně otevřena v lednu 1940 a užívána od 1.11. 1940.

     Povrchová kanalizace se začala budovat v roce 1948 a první vodovod se stavěl v roce 1955 na Průhoně, kdy se voda rozváděla z obecní studny. Pokračovalo se v roce 1969 ulicí Na Vojtěšce, kdy se voda vedla ze studny u nové školy. V roce 1968 byl zbořen starý hostinec a škola (čp.92), aby se uvolnil prostor pro novou stavbu. Nová hospoda byla otevřena v roce 1970 a o osm let později byl slavnostně otevřen i společenský sál, patřící obecnímu úřadu. Jednota Rakovník otevřela novou prodejnu v roce 1983 a starý obchod pana Posledníka byl v roce 1985 zbourán.

     Dnes tu kromě dvou soukromých hospod a dvou obchodů najdete 411 stálých obyvatel. Obec zbudovala vodovod a tlakovou splaškovou  kanalizaci s čistírnou odpadních vod.

     Přímo v obci jsou čtyři menší rybníčky: malý u hřbitova, horní (Hoření) u dvora, Prostřední nad kostelem a největší Dolní je pod kostelem (řazení po proudu i podle velikosti). Patrně právě těchto rybníčků se dotýká historický zápis z roku 1558, kdy  Trzticze s rybníky, zejména rybník Tzrztický“ byly podstoupeny Hrádku Krziwoklatu. V roce 1931 byly kolem dvou největších rybníků vysázeny kaštany. Vzhledem k zanášení, musejí být rybníky stále udržovány. 1932 byl např. vyvezen dolní rybník, 1933 opraven prostřední rybník. Ten největší měl opravovanou hráz v roce 1964, kdy bylo zhotoveno i zábradlí. Zpevnění stěn menšího se provádělo roku 2000 železničními betonovými pražci. Rybníček pode dvorem byl vyčištěn v roce 2002, kdy byla i nově betonovaná hráz.
     Na katastru obce leží rybník Bucek s rozlohou 24,5 ha, o kterém ještě v roce 1725 nebylo  ani zmínky. (Nebyl zamapován.) Pod hrází stával do požáru roku 1931 Budský mlýn, známý pod názvem posledního majitele Václava Fouska – Fouskův mlýn.
     Dnes bychom tu našli už jen dva chráněné duby letní, staré více než 400 let, zpevňují svými kořeny hráz. Most u Bucka byl postaven v roce 1951 a  náklady činily 340 tisíc korun.

     V mělkém údolí mezi rybníkem Bucek a silnicí Třtice – Nové Strašecí (nedaleko od silnice Praha – Karlovy Vary) se rozkládá maličká chráněná přírodní rezervace (vyhlášená již v roce 1952) V Bahnách, s řadou chráněných rostlin i živočichů (kostřava luční, trojzubec poléhavý, suchopýr, rosnatka okrouhlolistá a tučnice obecná). Vrstva rašeliny tady dosahuje síly i 320 cm, a proto se dokonce v 50. letech učinil pokus o její těžbu pro potřebu lázní Mšené a Budyně.

     V současnosti je rybník Bucek (Malý i Velký) a soustava tzv. mšeckých rybníků (Velká a Malá Punčocha, Mlýnský, Pilský, Vítovský a Červeňák) spojených potokem Loděnice, zvaným též Kačák, centrem rekreační oblasti chatařů. Na Bucku leží i několik kempů, takže se stává přirozeným centrem pro vodní  rekreaci, houbaření v rozsáhlých lesích a cykloturistiku.

     První tábor byl na louce u rybníka Bucek vybudován v roce 1931 a pak v roce 1934. Patřily sokolům z Kladna a cílem byla rekreace mládeže v letních měsících. Další dva tábory byly na Bucku vybudovány v roce 1972. Šlo o tábor chatičkový a stanový. Vznikla také prodejna potravin a restaurace.