Kostel sv. Mikuláše

           Na mírném návrší uprostřed obce stojí kostel svatého Mikuláše. První zmínky o kostelu podle Vlastivědné kroniky obce Třtice psané učitelem Černým jsou u Bohuslava Balbína, který říká, že již ve 13. století měl vlastního „plebána“ a že fara byla za husitských válek opuštěna. Původně gotická stavba byla  vypálena a podle pražské arcibiskupské konsistoriální licence z 21. dubna 1748 byl vypálený kostel znovu postaven. Stavba byla zrekonstruována do barokní podoby architektem F. I. Préem ve druhé čtvrtině 18. století. Datum původní výstavby ani vysvěcení není známé. Další přestavba byla provedena roku 1840. Vnitřní pseudogotické zařízení kostela pochází z 19. století.

Původně byl kostel hřbitovní, a snad i proto bylo mírné návrší, na které vedly tři schody, obehnáno v pravidelném obrazci zdí. Na východní straně kostela stála kostnice. Vlastní kostel je jednolodní, loď je 11 metrů dlouhá a 8 metrů široká, zakončená valenou klenbou. Boční zdi prolamují  vždy tři polokruhovitě sklenutá  okna a ve středu jižní stěny je poboční vchod. Půdorys presbytáře s jedním oknem je čtvercový o straně 5,5 metrů. Rohy jsou mírně seříznuté. Nad presbytářem se vypíná sanktusníková věžička. Ze severu ke kostelu přiléhá sakristie, ze západní strany nad vchodem se zvedá věž, ukončená cibulovitou bání.

Tři oltáře – hlavní a dva boční – jsou velmi jednoduché a pocházejí ze stejné dílny jako v Řevničově. Hlavní oltář z roku 1871 je zdoben obrazem od L. J. Bernarda  a představuje svatého Mikuláše. Dne 6. 4. 1996 bylo započato s restaurováním tohoto oltářního obrazu. Obraz byl vyčištěn tak, že došlo k odstranění starých zažloutlých laků, k podložení novým plátnem, k vytmelení poškozených míst a k provedení barevné retuše právě na poškozených místech. Starý rám, který napínal plátno, byl napaden červotočem, a proto musel být vyměněn. Restaurování prováděl malíř a restaurátor Vlastimil Elšík. (Náklady za restaurování nesla obec a vyžádaly si 16 000 Kč.)  Postranní oltáře vytvořil v roce 1872 malíř Lauffer. Ten vlevo představuje svatou Terezii a vpravo svatou Alžbětu.

Všechny tři oltáře byly zdobeny bohatou zlacenou řezbou. Hlavní oltář korunovala socha andělíčka. Pod obrazem Krista na hlavním oltáři býval v bohaté řezbě na modrém pozadí černý nápis: Svytý Mikuláší, oroduj za nás. Vlastní oltářní obraz svatého Mikuláše byl zboden v horní části dvěma soškami andělíčků a zlacenou řezbou. Postrnní oltáře kromě sošek andělíčků v horní části byly zdobeny spirálovitě řezanými sloupy s mohutným zlacením a velkou zlacenou řezbou. Všechny tytp zalcené řezby , sloupy a andělíčci již v kostele nejsou, neboť byly ukradeny či zničeny při posledním vyloupení ostela (patrně roku 1995).

V roce 1875 byla do kostela přenesena socha Panny Marie s Ježíškem z kostela svaté Máří Magdaleny na Malé Straně v Karmelitské ulici v Praze.  Sochu obci věnoval pan Josef Bendl (1802 Praha – 1899), který je pohřený na zdejším hřbitově.V roce 1992  (17. dubna) tuto dřevěnou vyřezávanou kloubovou sochu převezl místní farář pan páter Nohejl neznámo kam. Později, díky osobní intervenci místního starosty u  monsignora Škarvady, byla socha nalezena v kostele ve Smečně společně s několika stříbrnými svícny a po několika letech byla do Třtice opět vrácena, ovšem poškozená. Ježíškovi například chyběla vyřezávaná korunka i oděv, Madoně zlaté prsteny i řetízky, které měla navlečené na prstech a okolo zápěstí a které dostala jako oběti věřících pro splnění přání, se kterými se na ni místní obraceli. Místní občanka paní Kožíšková se uvolila, že  Ježíškovi ušije šaty, aby celá socha mohla být v kostele znovu vystavena. Přesto se ve Třtici dlouho nezdržela. Farář katolické církve páter Uher ji odvezl v roce 2002 na faru do Lán s tím, že až se opraví fara v Novém Strašecí, bude Madona převezena tam, neboť Třtice farností spadá pod Nové Strašecí a kostel ve Třtici není bezpečný. Sochy andělíčků byly odvezeny rakovnickým vikářem Kučerou a farářem Kazimírem. o jejich „dočasném „ uložení není nic známo.

Varhany se šlapacím měchem v kostele instalovala firma Rejn a Černý v roce 1914. V roce 2005 na jaře varhany prohlédl varhaník pan Vála z Prahy a 27. 9. 2005 provedl základní údržbu. Tři rejstříky ze sedmi byly uznány za provozuschopné. Pan Vála zprovoznil ještě čtvrtý rejstřík – nejvyšší tóny píšťal kovových. Ostatní díky červotoči nebude možno používat. Měch mírně upouští vzduch, ale základní deska, silně prožraná červotočem, má dlabané komůrky s kůží v dobrém stavu. Varhany se skládají ze dřevěných píšťal pro hluboké tóny a kovových píšťal pro tóny vyšší, šlapacího zařízení, které vhání do píšťal vzduch a klaviatury. Při šlapání je třeba pozorovat střelku ciferníků, která ukazuje míru naplněnosti měchu. Udržuje se šlapáním naplněný do řtičtvrtě.

            Původně byly ve třtickém kostele čtyři zvony.  20. února 1917 byl sňat z velké věže menší stavovský zvon „Josef“ o váze 250 kg a malý 15 kg těžký umíráček. 26. listopadu 1917 byl sňat i třetí zvon z malé věže a odvezen do Vídně k roztavení. Vojenská správa ale dodatečně zjistila, že se zvonovina k odlévání kanónů nehodí, a proto kusy rozbitých zvonů byly vyhozeny podél trati vídeňského hlavního nádraží. Ve Třtici zbyl pouze zvon „Svaté Trojice“. Po 1. světové válce byly do zvonice kostela instalovány  nové zvony, které byly ve 2. světové válce opět roztaveny. Tak zůstal pouze zvon Svaté Trojice z roku 1607, který se dodnes (spíše vyjímečně) používá ke všem církevním účelům. Zvonění při úmrtí bývá už dnes pouštěno rozhlesem.

Zvon Svaté Trojice o váze 18 centů odlil mistr Flemík z Rakovníka. Jeho průměr je 0,94 metru a výška 0,70 metru. Okolo čepice se vine 7 centimetrů široký pás, který je rozdělen na 32 tabulek. Každou tabulku vyplňuje tančící pár rytířských manželů. Pod tímto pásem leží ještě ozdobný pásek z listového ornamentu. Tento ornament podle současných mistrů zvonařů poukazuje na spojení Flemíkovi dílny s dílnou zvonaře Jaroše, který odléval např. zvon Zikmund pro Svatovítskou katedrálu v Praze na Hradě. Na plášti zvonu je nápis o dvanácti řádcích vysekaných či vypíchaných do plochy lichoběžníkového tvaru (se stranami 0,84m, 1,10m a výšce 0,40m), zdůrazněného úzkou obrubou. Pátý a šestý řádek je úplně odstraněn. Text zní:

„Leta Panie 1607 Tento Zwon gest slity przi miestie Rakovnice ke cti a chwale pana Boha wssemohvcyho A wssy blahoslawene Trojicy Swate Aby On hlasem zwuku sweho lid k chwalam Bozskym schazeni se do chramu Gehoz gest zalozeni swateho Mikulasse we wsy Trzticy. C-- - -  Vzbuzoval. Stalo se za Vrozeneho A stateczneho Rytirze Pana Hertwika Myssky ze Zlunic A na Zajeczicich. „G.M.C. Heytmana na hradku Krziwoklatu. Mnohym k tomu Raddu dawanim Od pana Thobiasse Marka Krchnovskeho z ssorfenbergu tehdaz G.M.C. sprawce Krussavskeho A Lanskeho. El A za Aurzadu we wsy Trzticy Girzika Wybulky Rychtarze. Matieg Horaczka. Fridricha Wyhlidela konsseluw. A Tomasse Jarossowie. Petra Broze kostelnikuw. Tento pak Zwon slity gest Od slowutneho Mathausse Flemnicka Miosstienina. Zuonarze Konwarze w miestie Rakovnice.“

            Pod tímto nápisem je vyrytá ryba, která v hubě drží dva žaludy. Dole, na oblině zvonové, lezou dva raci proti sobě (9cm dlouzí a 4 cm širocí). Raci jsou patrně symbolem rakovnické dílny zvonaře Flemíka. Mezi nimi hraje na housle postavička muže. Protější strana pláště je vyplněná reliéfy. Uprostřed je vyobrazen 26 cm vysoký Kristus na kříži. Nad ním se nachází v medaili o průměru 13 cm obrázek Vzkříšení Páně s nečitelným nápisem okolo. Proti příčnému ramenu kříže je v obou částech menší medaile o průměru šesti centimetrů. Na levé straně je vyobrazen svatý Lukáš s volem a na straně pravé svatý Marek se lvem. V poloviční výšce kříže jsou z obou stran větší medaile s poprsím neznámého biskupa s mitrou a v plném ornátu. Oba mají kolem hlavy letopočet s textem: „Ano Domini MDXVI“. Pod těmito medailemi jsou umístěny  již asymetrické méně znatelné reliéfy. Na levé straně je reliéf ve tvaru obdélníka (8 x 5 cm), který představuje sedící ženu, o jejíž kolena je opřena před ní stojící mladá dívka. Na pravé straně je reliéf ve tvaru lichoběžníku (výška 8 cm a paralelní strany 4 a 5,5 cm), který zobrazuje rytíře, jak klečí před sochou a v pozadí stojí dvě ženy. Dole pod křížem jsou umístěny ještě dva méně rozeznatelné reliéfy.  Blíže u kříže je položený obdélník (6 x 3,5 cm), na kterém rozmlouvají dvě postavy v řasnatém oděvu. Pod obdélníkem je medaile s průměrem 4 cm, na které je výrazná hlava s dlouhými vlasy.

            Zvon je zavěšen v dřevěné lavici, a protože jeho poloha se roky neměnila, tlučením srdce vybylo prohlubeň v plášti. Od prohlídky zvonu 1. 10. 2005 se uvažuje o pootočení zvonu tak, aby údery zasahovaly další část. Srdce by bylo třeba zavěsit rovně a zvonovou lavici opravit.

            Zvon Josef, který byl ve Třtici až do války, byl menší. Vážil pouze 7 centů, byl vysoký 0,57 metru a v průměru měří 0,66 metru. Kolem koruny měl vyobrazeny dva vznášející se andělíčky, kteří nesli květinové festony. Na jedné ze stran pláště byl 15 cm vysoký reliéf svatého Mikuláše s biskupskou berlou a pod ním  nápis. Další nápis byl umístěn na protější straně a také na obrubě zvonu. Na této straně byl zvon uražený.

Tajemstvím kostela je obdélný kámen, zasazený z venčí do východní stěny. V kameni je nápis z několika písmen, z nichž čitelné je pouze písmeno W uprostřed. Může jít o vladislavské W, které by pak nastiňovalo dobu pozdní jagelonské gotiky, ale to nevysvětluje ani umístění kamene ani vlastní nápis. Pohádkově zní názor, že kníže Schwarzenberk ve svaté válce spatřil kámen s nápisem, který mu učaroval. Po návratu domů  nechal nápis vytesal tak, jak si ho pamatoval, do kostela, který patřil pod jeho patronát. Zřejmě proto, že paměť na věci, které neznáme a nerozumíme jim, nebývá silná, už ani řemeslníci z popisů a vyprávění neodhadli, že jde o hebrejštinu a nápis, vypadající jako tajné písmo, byl vyryt podle přání. To je důvod, proč nelze k obsahu textu dojít nikdy. Další možností je, že při opravě kostela byl použit kámen z místního náhrobku, neboť okolo kostela býval až do roku 1820 hřbitov. Poslední teorie mluví o počátku užití gotického písma. Kameník si snad práci usnadnil, písmena zalomil a zhranatěl.  Čtvrtý znak pak není vůbec písmenem, ale jde o symbol –  mohl být znakem původního obyvatelstva na tomto území. Pak by celý nápis byl zkratkou:

1. znak             D                                            Deo                             Bohu

2. znak             I                                              inssu                            (z) rozkazu

3. znak             W                                           Wenceslai                    Václava

4. znak             symbol                                    Trzlicenses                   obyvatelé Třtičtí

5. znak             S                                             struxerunt                     postavit (chrám)

Bohu z rozkazu Václava Třtičtí postavili chrám.

Nejpravděpodobnějším vysvětlením je, že kámen se sem dostal při opravě a nápis s kostelem a místem nijak nesouvisí. To vysvětluje i nenápadné umístění nápisu. Vlastní nápis je 52 centimetrů dlouhý a 9 cm vysoký.

Kostel byl také několikrát vykraden. Poprvé v roce 1970, kdy došlo k drobnějším krádežím v hodnotě asi 10 tisíc korun. Šlo o zlaté dukáty věnované Panně Marii a několik starožitností. Případ byl objasněn v roce 1972. Zloději Milan Zika, Jaroslav Pokorný a Jiří Kraus byly usvědčeni. Tresty se pohybovaly od 18 měsíců do 4 let  nepodmíněně. Jiří Kraus byl příslušníkem SNB, proto byl souzen vojenským soudem a jeto trest byl nejvyšší. Nejspíše v roce 1995 byl kostel vykraden podruhé, a to velmi vandalským způsobem.  Odcizen byl vyřezávaný rám nápisu z hlavního oltáře a  několik stříbrných svícnů a drobností. Věci, které nemohly být uloupeny, byly alespoň poškozeny. Například masivní vyřezávaný rám hlavního oltáře s andělíčky. Zachovány byly sochy světců.

Budova kostela stojí v centru obce a ačkoli ubylo věřících,  je snaha udržovat kostel v přijatelném stavu. K jeho opravám dochází průběžně. Větší opravy byly prováděny hned několikrát. V roce 1931 došlo k opravě věže, která byla pokryta novou střešní krytinou. Upravovalo se i prostranství kolem kostela. Na jižní straně  byl zbudován zděný taras a do něho bylo vsazeno železné zábradlí. Došlo k vykácení několika kaštanů, ale hned se začalo uvažovat o vytvoření malého parku či sadu, ke kterému však bylo potřeba povolení. Další oprava byla navržena v roce 1971, ale k první realizaci došlo až v roce 1972 – 73. Malá zvonice dostala nový měděný plech za 28 000 Kčs (práci provedl OSP Kladno), na sakristii přišla nová vazba a byla přeložena střecha. V roce 1974 za faráře Josefa Peterky byla generální oprava dokončena opravou střechy a fasádou. Střechu opravovala firma OSP Rakovník za 49 895 Kčs. Fasádnické a klempířské práce  (okapové roury a svod vody) přišly na 73 045 Kčs.  Zednické práce prováděli Antonín Uhlík, Antonín Urban a Václav Pesl. Jejich mzda činila 36 tisíc korun. Ze státních prostředků bylo na opravu kostela vynaloženo celkem 60 tisíc korun  a zbytek platila církev.  V roce 1989 byla natřena velká věž kostela. Poslední oprava se prováděla v roce 1991. Tehdy byla opravena římsa, hromosvod a střecha sakristie v hodnotě 25 000 Kč.

Mše se původně konaly každou neděli, později každou třetí neděli a nakonec pouze při slavnostech – poutě, posvícení a při pohřebních obřadech. Poslední mše – zádušní -  se v kostele konala  v roce 1999 a od té doby je kostel uzavřen. V roce 2005 se díky dohodě p. faráře Víta Uhra a starosty Luboše  Hejdy  kostel uklidil (17. a 24. 9. 2005). Kromě třtických obyvatel výrazně pomohli novostrašečtí věřící. Při tomto úklidu kostela odvezl p. farář Uher na faru do Nového Strašecí několik misálů (mezi jinými nádherný barevný z konce 19. století), knihu v kožené vazbě zdobenou zlatým křížem, několik zpěvníků, dřevěný stolní kříž s Kristem, dózu na hostie a několik dalších liturgických předmětů, dřevěnou lavici od varhan a dřevěnou stoličku. Sochy Alžběty a Jana Nepomuckého byly sejmuty ze zdi. Alžběta byla umístěna do skleněné skříňky bočního oltáře na severní stravě kostela a Jan Nepomucký byl postaven za oltář. 1. října 2005 v 16. 00 hod se po šesti letech konala opět posvícenská mše, kterou vedl farář Vít Uher ze Strašecí. Působila velebně, neboť probíhala za zvuku varhan a písně byly zpívány novostrašeckým kostelním sborem, na varhany hrál varhaník z Nového Strašecí a měch šlapal  pan starosta Luboš Hejda.

Ke kostelu nepatřila fara snad od husitských válek, ačkoliv obyvatelé o zřízení farnosti velice usilovali. Např. v roce1889 na pražské arcibiskupství jeli Antonín Rosenbaum a Alois Olič, aby zřízení farnosti uspíšili. Dostali sice souhlas, ale kníže Fürstenberk neměl o zřízení fary zájem a jednání protahoval, takže se nakonec založení fary nezdařilo. Ani Okrašlovací spolek ze Třtice ve své snaze podle návrhu učitele Bohdana Fürsta zřídit okolo kostela park neuspěl.

Prostor kolem kostela sloužil dříve jako hřbitov. Ten byl v roce 1820 zrušen. Nový hřbitov byl založen za vsí při silnici vedoucí k Buckému rybníku roku 1828. Aby nedocházelo k sesuvům srázu, byl v roce 1931 při celkové opravě kostela zbudován kamenný taras se zábradlím. V současnosti jsou některé kameny z tarasu uvolněné, dešťová voda vyplavuje písek, proto se uvažuje o opravě – doplnění kamenů, vyspárování betonem, doplnění zábradlí a osazení rostlinami.

Třtice, dříve Trstice - Filiální kostel sv. Mikuláše