|
Škola byla ve Třtici zřízena v 18. století – roku 1776. Stála proti
kostelu na zádušním pozemku čp. 4. Již v roce 1826 je budova školy
chápána jako nedostatečná, proto je rozhodnuto přičiněním pana
Františka Švarce, novostrašeckého děkana, o výstavbě nové školy,
jejímž patronem se stává kníže Karel Egon z Fürstenbergu. O rok
později (1827) škola stojící na jihozápadní straně kostela je
slavnostně otevřena. Jednopatrová budova (čp. 80) s jedinou třídou
v prvním poschodí a v přízemí s bytem pro řídícího učitele
(podsklepená kuchyň a dva malé pokojíky) stála 2 500 zlatých. Tato
školní budova byla druhou adventní neděli roku 1827 posvěcena. Do
třídy se vešlo až 64 dětí. Počet dětí v obci se ale zvyšuje, proto
se škola stává opět nevyhovující. Majiteli původní školy (čp. 4 –
chaloupka velmi nepatrná) jsou v roce 1880 Petr a Johana Černých.
Později se učilo i na dvou místech, tedy ve dvou třídách umístěných
v různých domech. Nejprve jednu třídu zřizuje učitel Václav
Posledník v domě čp. 105, který patří Josefu Posledníkovi. Později
se třída stěhuje do čp. 92, dům už nestojí, bylo to v prostoru, kde
je dnes hospoda se sálem.V přízemí byla kovárna a byt pro kováře,
v prvním poschodí byla nově zřízena učebna a byt pro mladšího
učitele. Vlastní školní budova s druhou třídou byla v čísle čp. 80,
v domě, kde je dnes obecní úřad. Již kolem roku 1886 byl prostor
obou učeben označen jako nevhodný. Podle místní kroniky na počátku
20. století se vyvinulo značné úsilí, aby byla zřízena škola nová.V
roce 1922 shledává okresní školní inspekce obě budovy školy
nevyhovující a je doporučena stavba nové školy. Školní rada obce
tyto požadavky uznává, ale chybí finanční prostředky. Prozatím je
tedy alespoň zakoupen pozemek pro novou školu – 184/2, při silnici
k Bucku, naproti hřbitovu. Pozemek inspekce shledala jako
vyhovující. Ke stavbě ale z nedostatku financí nedochází. Starým
školním budovám je tady alespoň upraven exteriér – nová fasáda a
nápis v průčelí.
V roce 1926 bylo obci nařízeno, že do konce července 1930 musí
školu postavit. Pokud nezačne stavět obec, začne školský úřad, ale
na náklady obce. Začne-li se stavět hned, nabízí uhradit 60%
nákladů. Radní se brání nedostatkem finančních prostředků. Tlak
ustal s ohledem na světovou krizi. Přesto je snaha otázku školy
řešit. V roce 1930 je vyčíslen rozpočet pro stavbu nové školy na 522
458 Kč, ale finanční prostředky se nenajdou.
Znovu se otázka nové školy rozhoří v roce 1937, kdy místní školní
rada prosazuje do rozpočtu položku na stavbu školy, aby se vyhovělo
okresnímu školskému výboru, který znovu označil dosavadní školu jako
zcela nezpůsobilou. Obecní zastupitelstvo se proti tomu odvolává.
Starou školu čp. 92 kupuje pan Urban s cílem zřízení živnosti.
Se základy pro novou školu se začíná v srpnu 1939 a učit se má v
září 1940. Škola je vybudována během působení starosty Josefa Hejdy
čp. 8. Stavbu prováděla firma Jelínek a náklady dosáhly 520 tisíc
korun (podle původního rozpočtu). Slavnostní otevření proběhlo 1.
listopadu 1940. Kromě čtyř tříd se počítalo s kabinety a bytem pro
řídícího pana učitele. Vedle školy byl ponechán dostatečný prostor
pro školní zahradu a sport.
V současnosti je budova prázdná. Národní školu vystřídala škola
malotřídní, která byla v roce 1978 zrušena s ohledem na snižující se
počet dětí ve vsi (poslední školní rok výuky byl 1977/78). Po
dlouhých letech chátrání, kdy se budova neopravovala, ačkoliv tu
sídlil Místní národní výbor ve Třtici, knihovna a místním zde byly
k dispozici tenisové stoly. Po sametové revoluci místní usilovali o
znovuotevření školy, ale počty dětí ukazovaly, že ani malotřídní
škola by neměla dlouhodobou perspektivu. Přesto vedení Školského
úřadu (p. Klik) místo navštívil. Budovu k dalšímu školskému využití
(družina, klubovna oddílů apod.) označil za nevhodnou (otázka
vytápění, nutnost rekonstrukce, zbudování tělocvičny a nového
sociálního zařízení, potřeba bytu pro správce...). Hodnota a
atraktivita objektu školy se snížila i tím, že tehdejší Místní
národní výbor ve Třtici prodal větší část školní zahrady k výstavbě
rodinného domku pro rodinu Skleničkových. Po roce 1989 došlo k další
devastaci objektu nevhodným pronajmutím (náhradní díly na motorky, second hand, výroba cukrovinek – foukaná čokoláda). Každý z nájemcům
se zavázal k opravám, zavedení vody a odpadu, rozvodu topení, ale
nic z toho nebylo úplně zrealizováno. Zmenšený prostor zahrady,
vysoká zemní vlhkost, nedostatečná tepelná izolace, absence
sociálního zařízení a vytápění budovy omezují možnosti současného
využití.
|
