Škola

Škola

      Škola byla ve Třtici zřízena v 18. století – roku 1776. Stála proti kostelu na zádušním pozemku čp. 4. Již v roce 1826 je budova školy chápána jako nedostatečná, proto je rozhodnuto přičiněním pana Františka Švarce, novostrašeckého děkana, o výstavbě nové školy, jejímž patronem se stává kníže Karel Egon z Fürstenbergu. O rok později (1827) škola stojící na jihozápadní straně kostela je slavnostně otevřena. Jednopatrová budova (čp. 80) s jedinou třídou v prvním poschodí a v přízemí s bytem pro řídícího učitele (podsklepená kuchyň a dva malé pokojíky) stála 2 500 zlatých. Tato školní budova byla druhou adventní neděli roku 1827 posvěcena. Do třídy se vešlo až 64 dětí. Počet dětí v obci se ale zvyšuje, proto se škola stává opět nevyhovující. Majiteli původní školy (čp. 4 – chaloupka velmi nepatrná) jsou v roce 1880 Petr a Johana Černých.
     Později se učilo i na dvou místech, tedy ve dvou třídách umístěných v různých domech. Nejprve jednu třídu zřizuje učitel Václav Posledník v domě čp. 105, který patří Josefu Posledníkovi. Později se třída stěhuje do čp. 92, dům už nestojí, bylo to v prostoru, kde je dnes hospoda se sálem.V přízemí byla kovárna a byt pro kováře, v prvním poschodí byla nově zřízena učebna a byt pro mladšího učitele. Vlastní školní budova s druhou třídou byla v čísle čp. 80, v domě, kde je dnes obecní úřad. Již kolem roku 1886 byl prostor obou učeben označen jako nevhodný. Podle místní kroniky na počátku 20. století se vyvinulo značné úsilí, aby byla zřízena škola nová.V roce 1922 shledává okresní školní inspekce obě budovy školy nevyhovující a je doporučena stavba nové školy. Školní rada obce tyto požadavky uznává, ale chybí finanční prostředky. Prozatím je tedy alespoň zakoupen pozemek pro novou školu – 184/2, při silnici k Bucku, naproti hřbitovu. Pozemek inspekce shledala jako vyhovující. Ke stavbě ale z nedostatku financí nedochází. Starým školním budovám je tady alespoň upraven exteriér – nová fasáda a nápis v průčelí.
     V roce 1926 bylo obci nařízeno, že do konce července 1930 musí školu postavit. Pokud nezačne stavět obec, začne školský úřad, ale na náklady obce. Začne-li se stavět hned, nabízí uhradit 60% nákladů. Radní se brání nedostatkem finančních prostředků. Tlak ustal s ohledem na světovou krizi. Přesto je snaha otázku školy řešit. V roce 1930 je vyčíslen rozpočet pro stavbu nové školy na 522 458 Kč, ale finanční prostředky se nenajdou.
     Znovu se otázka nové školy rozhoří v roce 1937, kdy místní školní rada prosazuje do rozpočtu položku na stavbu školy, aby se vyhovělo okresnímu školskému výboru, který znovu označil dosavadní školu jako zcela nezpůsobilou. Obecní zastupitelstvo se proti tomu odvolává. Starou školu čp. 92 kupuje pan Urban s cílem zřízení živnosti.
     Se základy pro novou školu se začíná v srpnu 1939 a učit se má v září 1940. Škola je vybudována během působení starosty Josefa Hejdy čp. 8. Stavbu prováděla firma Jelínek a náklady dosáhly 520 tisíc korun (podle původního rozpočtu). Slavnostní otevření proběhlo 1. listopadu 1940. Kromě čtyř tříd se počítalo s kabinety a bytem pro řídícího pana učitele. Vedle školy byl ponechán dostatečný prostor pro školní zahradu a sport.
     V současnosti je budova prázdná. Národní školu vystřídala škola malotřídní, která byla v roce 1978 zrušena s ohledem na snižující se počet dětí ve vsi (poslední školní rok výuky byl 1977/78). Po dlouhých letech chátrání, kdy se budova neopravovala, ačkoliv tu sídlil Místní národní výbor ve Třtici, knihovna a místním zde byly k dispozici tenisové stoly. Po sametové revoluci místní usilovali o znovuotevření školy, ale počty dětí ukazovaly, že ani malotřídní škola by neměla dlouhodobou perspektivu. Přesto vedení Školského úřadu (p. Klik) místo navštívil. Budovu k dalšímu školskému využití (družina, klubovna oddílů apod.) označil za nevhodnou (otázka vytápění, nutnost rekonstrukce, zbudování tělocvičny a nového sociálního zařízení, potřeba bytu pro správce...). Hodnota a atraktivita objektu školy se snížila i tím, že tehdejší Místní národní výbor ve Třtici prodal větší část školní zahrady k výstavbě rodinného domku pro rodinu Skleničkových. Po roce 1989 došlo k další devastaci objektu nevhodným pronajmutím (náhradní díly na motorky, second hand, výroba cukrovinek – foukaná čokoláda). Každý z nájemcům se zavázal k opravám, zavedení vody a odpadu, rozvodu topení, ale nic z toho nebylo úplně zrealizováno. Zmenšený prostor zahrady, vysoká zemní vlhkost, nedostatečná tepelná izolace, absence sociálního zařízení a vytápění budovy omezují možnosti současného využití.

(zpracovala Tereza Hejdová v letech 2004/2005 - viz zde str. 47-48)

nahoru