Obec Třtice
Obec Třtice

Napsali o nás - výběr

Napsali o nás - výběr

starší články na www.kronikatrtice.cz
 

Slánské listy

 

strana 10                                            číslo 23                                   23. listopadu
TŘTICE            

PUTUJEME PO VESNICÍCH

VES A JEJÍ HISTORIE

 

Ves Třtice leží 16 kilometrů jihozápadně od Slaného, 4 kilometry severozápadně od Nového Strašecí.
První zmínky o vsi jsou v církevních záznamech z let 1352 – 1405. Ves náležela ke křivoklátskému královskému panství a její držitelé byli křivoklátskými many. K roku 1405 je znám Mikuláš ze Třtic, který měl v té době spor s Daliborem z Kozojed.
K roku 1408 se jmenuje Jan řečený Čihák sezením na tvrzi Skřivaň, který prodal téhož roku plat ke kostelu ve Třetici.
K roku 1432 se jako svědek při nějaké při uvádí Václav z Malnic a ze Třtice.
Zápis manských knih hradu Křivoklátu, založListy1ených v roce 1454, uvádí mana Jaroslava Kvasnice (Kvasničku), držícího tvrz, dvůr a ves Třtice, ale bez konkrétního data. V zápisu stojí, že jmenovaný Kvasnička ze vsi Třtice, man hradu křivoklátského měl povinnost „na hrad v železné zbroji přijíti a zde plniti, co mu kázáno bude.“
Jaroslav Kvasnice zemřel ještě před rokem 1458 a manství Třtice získal od krále Jiřího z Poděbrad Jan Zlýkněz z Lipna, příslušný zápis mu byl ale dán až roku 1474.
V roce 1460 zapsal král Jiří z Poděbrad také nějaké platy na vsi Třtice Bořivojovi z Lochovic a ze Třtice.
Kateřina z Buchlovic, provdaná Kobíková z Opatova, se podruhé provdala za Petra z Lauterbachu a ze Třtice, kterému roku 1467 zapsala ves Malovaly. Svého druhého manžela opět přežila a jmenuje se ovdovělá ještě roku 1482.
V roce 1506 držel Třtici nebo její část Kába z Rybňan.
 Roku 1540 držel část vsi Heřman Straka z Nedabylic.V roce 1548 připadla část vsi ke Mšeci (Kornhausu) a v roce 1558 zastavil král Ferdinand I. část Třtice Janu Bořitovi z Martinic (některé prameny uvádí, že ji zastavil pánům z Donína, od kterých ji Martinic získal).
Martinickou část Třtice spolu se zastavenými vesnicemi Vašírovem, Bezděkovem, Bratronicemi a Lhotou, vyplatil roku1566 ze zástavy od Jana Bořity z Martinic arcikníže Ferdinand, který rok před tím přijal do zástavy od císaře Maxmiliána panství Křivoklát a vsi nebo jejich části k němu znovu připojil.
Dalším majitelem křivoklátského panství s částí Třtice byl Jiřík z Lobkovic, kterému císař Rudolf II. panství zastavil 1.května 1577.
O části patřící ke Mšeci se uvádí, že při dělení dědictví po Janovi z Kolovrat roku 1548 získal Ludvík Bezdružický z Kolovrat zámek Kornhaus se dvorem a městečkem a vsi Milý, Srby, Lhotu, Žehrovice, Třtici, Honice, Třebichovice, Hořešovice, Lodenici, Kačici atd. Ludvík zemřel v roce 1555 a svými dědici ustanovil syny Jana a Zdislava Abdona.
Panství mšecké, k němuž mimo zámek, dvůr a městečko jen dvůr zemanský v Třetici náležel, bylo tak zadluženo, že muselo být prodáno. Dle smluv z let 1567, 68 a 69 prodal Jan z Kolovrat v nepřítomnosti svého bratra Zdislava Abdona mšecké panství a rovněž dvůr ve Třtici atd. Bedřichu Míčanovi z Klinštejna a z Roztok na Žehrovicích. Od něho pak koupil celé panství 1.dubna 1585 Matyáš Štampach ze Štampachu. Jmenovaná část Třtice však zřejmě zůstala v majetku rodu Mičanů z Klinštejna, protože roku 1595 ji držela Marie Mičanová z Klinštejna a z Roztok. Od roku 1600 drží tuto část vsi František Vojkovský z Milhostic na Šanově.Listy2
Vedle výše uvedených dílů vsi zde existoval zřejmě ještě jeden statek (zpupný dvůr ve Třetici s chalupou a s lesem), který roku 1603 prodal Zikmund Frankengrüner z Kynšperka císaři Rudolfu II.
Na počátku 17.století patřila ves již celá pod panství Křivoklát, protože v pobělohorských konfiskacích se neuvádí a v Berní rule z roku 1654 je zapsána u panství Křivoklát Jeho Milosti císařské. V rámci tohoto panství pak sdílela jeho další osudy.
Podle Berní ruly byly ve vsi Třtici s filiálním kostelem po válce 4 osedlé a 8 pustých statků a 4 osedlé a 10 pustých chalup.
Dne 6.6.1685 bylo panství Křivoklát včetně vsi Třtice prodáno Arnoštu Josefovi hraběti z Valdštejna. Ten před svou smrtí, roku 1708, odkázal všechna svá panství synu Janu Josefovi hraběti z Valdštejna. Jan Josef zemřel roku 1733 a posledním pořízením panství se vším ostatním odkázal své dceři Marii Anně provdané z Fürstenberka.
Marie Anna zemřela roku 1756 a panství spadlo z polovice na její děti – Josefa Václava a Karla Egona knížete z Fürstenberka, na Jindřišku provdanou kněžnu z Thurnu a na Marii Terezii, novicku v klášteře Voršulinek na Hradčanech. Z druhé polovice bylo zřízeno rodinné svěřenství, jehož držitelem se od roku 1756 s povolením císařovny Marie Terezie stal Karel Egon, který pak získal i ostatní díly svých sourozenců a zemřel roku 1787.
Dědicem se stal syn Filip, který zemřel v mládí roku 1790 a panství odkázal synu Karlu Gabrielovi a dceři Leopoldině, provdané princezně Essenské, Rothenburské a Rheinfeldské. Karel Gabriel ale zemřel již roku 1799 ještě nedospělý a za dědičky se roku 1800 prohlásily jeho matka Marie Josefa, ovdovělá kněžna z Fürstenberka a sestra Leopoldina.
Podle smlouvy z roku 1803 se dědičky odřekly svých práv ke statku rodiny Fürstenberské a panství přejal Karel Egon kníže z Fürstenberka (narozený roku 1796) vnuk výše psaného Karla Egona.
Tento Karel Egon zemřel roku 1856 a dědicem se stal Maxmilián z Fürstenbeka. Ten zemřel roku 1873 a panství přejal jako poručník nezletilého Maxmiliána Egona do roku 1885 jeho strýc kníže Emil Egon.
V Popisu okresního hejtmanství slanského z roku 1887 se uvádí: Třtice ves nedaleko potoka Lodenického, 126 domů s 911 obyvateli (438 mužů a 473 žen, 908 českých, 3 němečtí; 905 katolíků, 1 evangelík a 5 israelitů). Bývalý kraj Pražský a panství Krušovice, fara a pošta Nové Strašecí, škola dvoutřídní, filiální kostel sv.Mikuláše velmi starožitný. Ke vsi patří poplužní dvůr Maxe Egona knížete z Fürstenberka, Budský mlýn při Třtickém rybníce, mimo nějž doleji na potoce rybníky Punčocha, Mlýnský a Pilský, hájovna Třtická a ¾ hodiny jihozápadně samota Třtický háj.
V Adresáři z roku 1904 se uvádí: K obci přidělena samota Rudský mlýn, obyvatel 739, domů 130. Starosta František Sailer, radní: František Pošta a František Vágner. V obci se nachází velkostatek knížete Maxe Egona Fürstenberka. Kostel filiální. Škola trojtřídní. Řídící učitel: Bohdan Fürst, učitelé: Antonín Zelenka, Vladislav Fejfar a Božena Frolíková, industriální učitelka, žáků 145. 
V obci nachází se mlýn Václava Fouska. Živnostníci: Hostince: Ludvík Sailer, František Vágner, Václav Čečrle, Rudolf Vožech. Obchody: František Posledník, František Luma, Václav Černý, Marie Kořánová, Emil Vožech, Hynek Vožech, Antonín Vožech, František Horáček, Antonín Mudra, Josef Kořán, František Kořán, Josef Hes, Antonín Hes a Karel Hes. Kováři: Antonín Fuchs, Václav Lieberzeit. Řezníci: Václav Čečrle, Antonín Hamouz. Kolář: Josef Uhlík. Krejčí: František Černý, Josef Doskočil. Obuvníci: Karel Pelcman, Karel Fencl. Cihlář: Antonín Čížek. Pokrývači: Antonín Zima, Ludvík Zima, Antonín Pavlíček. Hotovitel dřevěného nářadí: Josef Nič.
Spolkovou činnost reprezentovali: Ochotnicko – čtenářská jednota „Třebízský“, Sbor dobrovolných hasičů a Společenstvo parního mlátícího stroje.
Podle sčítání obyvatelstva a hospodářských zvířat v roce 1910 bylo ve Třetici 132 domů, 705 obyvatel – 346 mužů a 359 žen, všichni Češi a katolíci. Dobytka bylo napočteno: 58 koní, 528 hovězího dobytka, 58 koz, 298 prasat, 1646 slepic, 307 hus, 18 kachen, 205 kusů jiné drůbeže a 51 včelstev.
Při sčítání obyvatelstva k 1.prosinci 1930 zde bylo 156 domů s 182 bytovými stranami ve kterých žilo759 obyvatel – 387 mužů a 372 žen.
Tolik stručně z historie obce Třtice. O zdejším kostele tvrzi a jiných historických zajímavostech si povíme příště.

 

 

 

strana 12                                               číslo 24                                      7. prosince
STŘÍPKY ZE TŘTICKÉ HISTORIE   

 

 

O nejstarších známých obyvatelích

Pomineme-li jména nejstarších majitelů vsi nebo jejích částí, které jsem uvedl v historické části seriálu Putujeme po vesnicích, dochoval se nám zřejmě vůbec první kompletní seznam obyvatel vsi v Soupisu poddaných Rakovnicka z roku 1651. Podle tohoto materiálu ve Třtici v udaném roce žili Jakub Frydrych, rychtář (58 let), Alžběta, jeho manželka (34 let), Jan Vyklidil, sedlák (58), Barbora, manželka (58), Markyta N., děvka (tímto označením není míněna kurtizána ale děvečka) (25), Jan Zahrádka, chalupník (30), Marjána, manželka (26), Václav Horáček, sedlák (23), Dorota, manželka (20), Anna N., podruhyně (14), Matěj N., podruh (30), Zuzana, manželka (26), Mikuláš Fencl, sedlák (30), Důra (jinak Dorota), manželka (20), Pavel N., pohůnek (13), Apolena N., podruhyně (25), Běta N., děvka (18), Vít N., podruh (98 ?), Václav Sýda, chalupník (25), Běta, manželka (20), Adam Krejčí, chalupník (63), Kateřina, manželka (45), Vít, syn (15), Vávra Kosáč, chalupník (68), Anna, manželka (30), Šimon Vybulka, sedlák (31), Mandalena, manželka (35), Matěj, syn (14), Jakub Pařízek, chalupník (30), Rozina, manželka (28), Vondřej N. podruh (65), Kristýna, manželka (50), Jiřík Moravec, chalupník (25), Káča, manželka (30) a Anna jejich dcera (10).
Všichni jmenovaní byli katolíci, až na posledně jmenovanou Annu, která zřejmě ještě nebyla schopna svatého přijímání. Velkým N. jsou myslím značeni nevolníci.

 

O staré oboře nad BuckemListy 7

V lesích nad Buckem, za silnicí k Řevničovu jsou rozsáhlé zbytky zdiva někdejší Fürstenberské obory. Napsal jsem o ní článek ve Slánských listech z 27.prosince 1995. I když místopisně patří spíš k Řevničovu nebude od věci, když si o ní stručně povíme i v historii sousední Třtice.
První zprávy o této oboře jsem našel v Hyšmanově a Paroubkově Popisu okresního hejtmanství Slaný z roku 1887, kde je uvedeno: Myslivna „u Řenčovské lísy“ při vchodu do ohrazené obory Maxovy... Řevničovská lísa – pila, se u zdejšího nádraží nachází dodnes a leží skutečně poblíž trosek zdí někdejší obory.
Bucek a řevničovské lesy nad ním nepatřily k panství Mšec, ale k panství Křivoklát a tvořili jeho nejsevernější část. Křivoklát patřil odedávna dědičně českým králům. Poměrně krátkou dobu - v letech 1685-1736 mu vládli také Valdštejnové, z nichž Jan Josef hrabě z Valdštejna začal roku 1713 oplocovat dřevěnou hradbou severní část panství, hlavně proti lovcům a pytlákům z panství Smečno. Později byl plot nahrazen zdí a byly oploceny revíry Lány, Brejl, Lužná a částečně Nový dům, čímž vznikla takzvaná Velká obora, ve své době prý největší v Čechách, která měřila po obvodu 25.100 vídeňských sáhů a zaujímala 16.000 dolnorakouských jiter (vídeňský sáh = 1,8964m a dolnorakouské jitro = 0,5754ha). Tahle Velká obora byla roku 1816 zrušena, ale byla současně nahrazena dvěma oborami menšími a to lánskou pro zvěř jelení a daňčí a oborou řevničovskou pro zvěř černou a později také daňčí.
Oborní zdi, ploty, zařízení obor a jejich údržba vyžadovaly značné náklady a stálou péči. V oněch dobách to byly robotní povinnosti, které hlavně šetřily panstvu náklady na pracovní úkony i na živý či mrtvý inventář, neboť všechny pracovní pomůcky si robotující přinášeli nebo přiváděli sami. Potažní roboty konali především poddaní s velkými grunty, ručními robotami byli postiženi nejvíce chalupníci a domkáři. Vrchnost si osobovala právo požadovat na poddaných všechny práce. Práce na oborních plotech tak byly jako trvalý úkol svěřovány poddaným, kteří je nejen ovládali, ale kteří vlastnili i potřebné nářadí. Po zrušení roboty pozbyli velkostatky značnou část zejména potažních robot. Zahájili tedy striktní hospodářský kurz, ve kterém zredukovali všechny položky, které zvyšovaly režii a snižovaly výnosnost podnikání. K nim patřil i nákladný chov velké zvěře ve volnosti, protože působil velké škody nejen na kulturách jiných držitelů polí, které bylo nutno hradit, ale i na vlastní úrodě velkostatku a hlavně na lesních kulturách a porostech, jejichž jakostní dřevo bylo stále hledanější surovinou pro stavebnictví a průmysl vůbec. Obory zůstávaly, i když v omezeném množství, ale nebyly již vázány bezprostředně na sídlo feudála a o jejich poloze více rozhodovala chovatelská účelnost. Jenže i uzavření zvěře za oborní ploty mělo svůj rub. Zvěř degenerovala, ničila oborní porosty a co bylo hlavní, dále rostly náklady na její výživu. Velké omezení obornictví pak způsobila také první světová válka. Potřeba šetřit krmivy umenšovala v chovech druhovou pestrost a v některých případech měla za následek i zrušení obor. Také nucené odstřely pro veřejné dodávky hodně narušily původní chovatelské záměry. A poválečné poměry s dalším omezením velkostatkářských držav, znamenaly na některých majetcích konec oborního hospodářství.
Tolik obecně, ale nyní se vraťme ke křivoklátským Fürstenberkům.
V roce 1733 zdědili Fürstenberkové po Valdštejnech Křivoklát i s připojenými statky, včetně obor, jejichž součástí byly také rybníky, sloužící stejně jako obory coby pohotové zásobárny panstva. Císař Karel se roku 1734 odřekl práva zpět koupení králům Českým vyhraženého, proti zaplacení sumy 200.000 fl.rh. a prohlásil Křivoklát za panství zpupné, k čemuž i stavové královští roku 1735 přistoupili. Po Karlu Egonovi, který zemřel roku 1787 držel všechny rodinné statky v Čechách jeho syn Filip, který zemřel mlád roku 1790 a před svou smrtí poručil svá panství synu Karlu Gabrielovi a dceři Leopoldině. Karel Gabriel zemřel rovněž mlád roku 1799 a po něm vládly panství ženy Fürstenberského rodu až do doby, kdy je přejal Karel Egon kníže z Fürstenberka, narozený roku 1796. 
Tenhle Karel Egon, vnuk předchozího Karla Egona byl zřejmě zakladatelem naší obory, protože zpráva z urbur křivoklátského panství říká že: „V roce 1817 bylo vpuštěno do nové sviňské obory v Řevničově na Křivoklátsku 26 divokých prasat, která se tam za pouhé tři roky rozmnožila na 200 kusů, takže byl stanoven roční odstřel 80 kusů.“
Dalším knížetem v pořadí Fürstenberského panování byl Maxmilián Egon, po kterém byla obora pojmenována. Po jeho smrti roku 1873 spravoval panství jeho bratr Emil Egon, jako poručník nezletilého Maxmiliána Egona. Ten se ujal panství roku 1885 a jím také zřejmě fürstenberská vláda nad řevničovskou, sviňskou nebo také Maxovou oborou končí. Ve dvacátých letech ustoupily zájmy rodu zájmu státu a lánská i řevničovská obora změnila majitele. Stát převzal, v té době více obor, ale udržoval jen některé větší, hlavně z důvodů reprezentačních. Obora řevničovská k nim zřejmě nepatřila a zmenšená ostraha pak znamenala její pomalou a zatím ještě nedokončenou likvidaci.

 

O kostele sv.Mikuláše ve vsi Třtici

se rovněž píše v Soupisu poddaných na Rakovnicku z roku 1651:
„Předešle tam přisluhoval farář z Nového Strašecí, nyní přisluhuje jednou v roce pan farář žnecký. Platí se mu od služby Boží 3 zlaté, oběd a za leníky z každé krávy po 3 krejcarech.
Náleží k tomu záduší:Listy 6
Krav v nájmě mezi lidmi, z nichž každoročně po 1 libře vosku nebo po 20 groších míšeňských platiti mají, 62 kusy. Z dědin zádušních každoročně vycházeti by mělo 7 kop 43 grošů, z zahrad zádušních 32 grošů. Při počtu léta 1650 zůstávalo hotově za kostelníky 14 kop míšeňských a na dluzích mezi lidma do vyjítí roku 1649 2.349 kop 27 grošů 3 d.“
O památkách, které kostel ve Třtici uchovával na konci 19.století podrobně napsal Ferdinand Velc v Soupisu památek historických a uměleckých, okres Slanský na str. 350 – 353.

 

O škole

O zdejší škole má obec na svých stránkách vyčerpávající informace. My dnes přinášíme pouze snímek zdejší nové školní budovy, slavnostně otevřené 1.listopadu 1940. Ta však už od roku 1978 svým vzdělávacím účelům neslouží.

 

O divadle a Sokolu

            O divadle ve Třtici zatím mnoho zpráv nemáme. Jeden zajímavý článek k tomuto tématu přineslo slánské Světlo v roce 1901: „Velectěnému pánu, panu Bohdanu Fürstovi, řídícímu učiteli ve Třtici!
            Zasloužené díky vzdáváme Vám, vážený pane, za obětavost, kterou jste ukázal dne 26.prosince 1900 při představení divadelním „Mladí pastýřové betlémští“, zvláště každé otcovské a mateřské srdce bylo vzrušeno nad výkonem Vámi tak pečlivě vypěstovaných našich dítek a protož buďte ubezpečen, že hojného uznání jste došel a skutečně nevíme jak bychom se Vám lépe odměnili za Vaše veliké přičinění. Vzorně působil jste po všechna léta v naší obci a doufáme, že i nadále o vzdělání naše a našich dítek pečovati budete. Protož přijměte tedy naše díky a od nás všech upřímné: Zaplať Vám Bůh! Ve Třici, dne 30.prosince 1900. František Horáček.“

O divadelní činnosti Ochotnicko – čtenářské besedy Třebízský, která je uvedena v Adresáři z roku 1904 jsem zatím žádné další informace nedohledal.
Také o zdejší Tělocvičné jednotě Sokol víme pouze tolik, že byla založena roce 1922 a působila v rámci župy Budečské. Po roce 1989 se mezi obnovenými jednotami nejmenuje.
Libor Dobner 

 

 

strana 10                                              číslo 24                                      7. prosince
TŘTICE            

PUTUJEME PO VESNICÍCH

HASTRMANŮ SE MISTNÍ NEBOJÍ

 

Když jsem se dozvěděl, že další v řadě našich putování po vesnicích bude obec Třtice na Rakovnicku, kdysi rovněž patřící do velkého okresu Slánského, napadlo mě, že to bude jen pár baráčků a chatek u rybníka Bucek. Ještě nikdy jsem v těch místech nebyl.
Jen jsem vystoupil z autobusu již měnil názor. Kolem pěkně udržované domky, novou fasádou svítící obecní úřad, kostelík sv. Mikuláše, čistý rybník. Vydal jsem se na prohlídku obce, potkal přitom a pohovořil s několika zajímavými lidmi a dnes již vím, že…
… obec Třtice seListy 5 nalézá asi 3 km od Nového Strašecí. Má více než 400 obyvatel, dvě hospody s prozaickými jmény U Javora a Veverka Rekrea; hospodyňkám dobře slouží prodejna potravin Jednoty.
Třtice je velmi bohatá na vodu. Přímo v obci jsou čtyři rybníky: Malý u hřbitova, Horní u dvora, Prostřední nad kostelem a největší Dolní pod kostelem. Hastrmanů se místní nebojí. „Jsou hodní,“ smál se muž pospíchající do hostince U Javora. „Občas je vidím když jdu domů. Sedí na hrázi a jak mě vidí, šups do vody…“
Vody je všude kolem plno. V katastru obce se nachází rybník Bucek o rozloze 24,5 ha, tedy žádná louže. Je zde celá soustava rybníků: Malý i Velký Bucek, Velká a Malá Punčocha, rybník Mlýnský, Pilský, Vítovský, Červeňák. Všechny jsou spojeny potokem Loděnice, jinak také zvaným Kačák. Na Bucku je i několik kempů. Hlavně v létě je tady živo. Je to kraj jako stvořený pro rekreaci, koupání, houbaření.
O Třtici se dá říci, že je obcí soukromých podnikatelů. Především šikovných řemeslníků. Není problém zde sehnat truhláře, instalatéra, klempíře; je tu i cukrářka a dokonce pět autodopravců. V obci lze sehnat i kvalitní domácí med. Pořádně si jím namazat krajíc chleba, housku, osladit čaj. Je tu Včelí farma Víta Ibla, jehož sladký výrobek letos dostal zlatou medaili v soutěži Český med 2010. V užitečném koníčku zapálenému včelaři pomáhá celá rodina. Aby svůj medovicový lesní med poslal do soutěže ho přesvědčila manželka.
Žije zde i spisovatelka Tereza Hejdová, jejíž čtvrtá kniha vyšla letos v září. Jmenuje se Docta ingnorantia a básník, prozaik a esejista Petr Kukal, jenž byl u křtu knihy o Tereze řekl: „Její básně vždy míří k silné pointě, která ji podtrhne jako meteor na noční obloze…“ A já si myslel, že Třtice je obyčejná osada…
Obec bohatě žije sportem. Závodně, na velmi dobré úrovni zde hrajíListy 4 stolní tenis a futsal. Oba sporty jsou sdruženy v TJ Rekrea Třtice, která v průběhu roku pořádá i jiné, pro tělo zdravé akce. Každým rokem vždy o první neděli v červenci je to Letní běh Třtická Punčocha. Ve stejném měsíci je velká legrace při neckyádě, přehlídce podivných plavidel na hladině místního rybníka. V říjnu dochází i na fotbal. V nelítostném klání proti sobě o vítězství usilují místní děvčata a chlapci, aby se za pár let na to třeba i vzali… Pečlivě je hlídána první zasněžená sobota. To se v Třtici uskutečňuje Snow Day neboli Sjezd na čemkoli. Sportovní rok bývá završen Vánočním během 26. prosince. Všech akcí se může zúčastnit každý a to bez rozdílu věku.
Pochopitelně mají svůj obecní úřad. Jeho zásluhou byl vybudován i potřebný vodovod a tlaková splašková kanalizace s čistírnou odpadních vod. V nedávných volbách se starostou opětně stal Luboš Hejda, místostarostou Pavel Ryba. Členy zastupitelstva jsou Petr Köhler, Lada Urbaničová, Alena Vejražková, Roman Rosenbaum a František Horáček. Určitě mají pro nové volební období smělé plány, hlavně aby byly dotace…
Tolik krátká pohlednice ze Třtice. Doporučuji návštěvu této obce, ale spíš až na jaře a v létě, kdy tam musí být božsky. 
Zdeněk Tvrdek

 

zdroj: Slánské listy 

 


 
nahoru

Mobilní aplikace

mobilní aplikace

Sledujte informace z našeho webu na svých chytrých telefonech. Využívejte naši novou mobilní aplikaci – V OBRAZE.

Rybník Bucek